Dnes je zase pod mrakem, i když už tak nemrzne, ale sluníčko už zase pauzíruje. Tak mne napadla tato veršovánka.
Jen myšlenka pouhá
jak už je zima dlouhá,
vyvolá chmury na duši
a ty nám vůbec nesluší.
Užívají si lyžaři,
když se jim zima vydaří,
ale co my, ostatní?
Zůstáváme nešťastní.
Zavoláme sluníčko,
aby už hřálo maličko,
nebo alespoň svítilo
to by se nám líbilo.
Jara se brzy dočkáme,
na sluníčko si počkáme
pak všem zase bude hej
a bude svět nádhernej!
No, musím dodat, už bez veršů, že každá roční doba má své kouzlo. Někdy je ale větší a někdy zase menší, i odborníci přiznávají, že pro psychiku je sluníčko jak balzám. Tak přijď, sluníčko, už brzy!