Dnes jako každý den jsme se s manželem vydali ráno na nákup. Hned v patře pod námi jsme se dozvěděli, že další naši sousedé, kteří jsou – tedy spíš bude platit, že byli – opravdu dobrými sousedy a vždy mne jen napadne, kdo přijde po nich. V přízemí už je byt volný cca tři měsíce a že by se sem lidi hrnuli, tak to ne. V suterénu je byt volný už dva roky, minimálně.
Sousedé se stěhují kvůli nekřesťanskému zvyšování nájemného. Dcera zde má svůj byt, momentálně žije v cizině a je tam nájemce, kterému vypršela smlouva. Tak proto odešli a tuším, že bude hůř, jen doufám, že nebude nejhůř…..
S nákupem z marketu jsme si to namířili do trafiky pro noviny a manželovo osmisměrky a hned ve dveřích nás s úsměvem a pochvalou, jak nám to sluší, přivítala prodavačka, která je velmi milá, snaží se – je to majitelka trafiky vietnamského původu. Pamatuje si nás hlavně proto, jak jsem psala, že chodíme hlavně pořád spolu jako siamská dvojčata. Mám ráda lidi, kteří se usmívají, hned je člověku lépe na duši.
Dále jsme zašli do lékárny, abychom si „nafasovali potravu“ na cca tři měsíce, správně tušíte, šli jsme do lékárny, kde jsme zaplatili tentokrát jen 532 Kč a šli na to nejdůležitější dnešní zastavení : brala jsem dnes malou, ale výhru. Jak tak občas luštím, někdy něco kápne, ale i malý peníz se počítá!
Po cestě jsme však ještě potkali našeho a díky mým článkům už i vašeho starého známého. Má už střechu nad hlavou, ale protože stále nepracuje, tak asi mu chybí peníze. Právě si vyhrabal z odpadkového koše oběd. Vidím, jak vyhazuje z kousků rohlíků a patky chleba zbytky kostí, asi byly z kuřete dle velikosti, ani mu to nepřišlo divné, ani se nestyděl, klidně si to „dopřebíral“, roztržený sáček si dal do igelitky a říkal, že pospíchá na pracák. Vedle tohoto sáčku ležely cigarety Petry, na které evidentně mu peníze nechybí jako na posledně zmiňované krabicové víno.
To mně opravdu hlava nebere. Aspoň teplá polévka s rohlíkem, to ne, ale cigarety a víno, to je to pravé ořechové! Ten mne tedy vždycky překvapí a ani se nezačervená!
Tak to už je asi tak vše, pak jsem si vyzvedla tu výhru a jeli jsme autobusem domů. Musím ale přiznat, že zima je pořád ještě dost tuhá! Byli jsme rádi, že jsme si doma dali teplou kávičku!