Ano, tohle je určitě hodně diskutované téma. Už proto, že jsme každý originál, tak i proto může být hodně názorů na smysl života.
Někdo chce být krásný, chytrý, udělat kariéru, mít hodně dětí, obětovat se pro jiné, na druhé straně je zase co nejvíce okrást, žít v luxusu nebo zkrátka jen tak přežít, je hodně všelijakých smyslů.
Kolikrát jsem si říkala, co se asi tak na tom jejich životě líbí bezdomovcům, že to musí být strašné, nemít nic, ani střechu nad hlavou, ale přesto jsou určitě na světě rádi. A taky určitě doufají, že se to jednou zase v dobré obrátí.
Myslím si však, že všichni máme společné to, že bychom se chtěli mít dobře. Většina z nás nechce žádné války, žádné násilí, neštěstí nebo bídu, ale je otázka, co pro to všichni děláme.
Vždy jsem se snažila, když byly děti malé, jít jím příkladem. Myslím, tedy vím, že jsem je vychovala slušně, že by vědomě nikomu neublížily, když nemohou pomoci.
On je také jiný smysl života v době, když se jedná o děti, potom o rodiče a nakonec o seniory. Časem se nám jaksi mění trochu ty priority, ale myslím, že slušný by měl člověk zůstat vždycky.
Moje maminka si vždy vážila a váží každého, kdo to s ní myslel nebo myslí dobře, kdo jí pomůže nebo je na ni zkrátka jen tak obyčejně milý. Vždycky říkala, že chce, aby na ni všichni vzpomínali v dobrém.
Já jsem si říkávala, že pokud mne budou jednou mít moje děti rády tak, jako já mám svoji maminku, měl můj život smysl.
Ano, smyslem života, hlavně u nás, seniorů, jsou děti. Děti naše a jejich děti, tedy naše vnoučata. Už hlavně na ně upínáme své zraky, z nich máme radost a když se něco nepovede, trpíme možná víc než oni.
Ať už tedy máte smysl života jakýkoliv, vám to vyhovuje, tak ať se všem splní! Hodně štěstí!