Poslušně hlásím, že jsem dnes byla po týdnu konečně zase venku! Chřipku jsem poctivě napřed vyležela, pak vyseděla, ještě trochu smrkám a kašlu, ale zase bude dobře!
Sluníčko dopoledne svítilo, tak jsme se s manželem vydali na trošku větší (ale jen co uneseme) nákup. Samozřejmě, jen jsem vyšla nakupovat i já, hned byla „trochu větší“ útrata! Manžel říkal, že když chodil sám, tak tolik neutrácel. Ale nekupte to a to, ne, zbytečnosti to nebyly, ale nějaký mls vnoučatům, něco do zásoby jako čaj a tak a hned byla pětistovka v háji. Ale co, moje oblíbené úsloví je, že peníze budou a my nebudem a navíc, žádné zbytečnosti jsem nekupovala.
Užívala jsem si sluníčka, ale jak vidím, už se zase schovalo má prý zase přijít zima. No, to už by nemusela, docela bych to jaro už brala a věřím, že většina z vás taky.
Co je ale na tom všem nejhezčí? Že zase vidíte ty své známé tváře, lidičky, které potkáváme téměř denně, když chodíme s manželem nakupovat spolu. Do včerejška mi od nich jen vyřizoval pozdravy a brzké uzdravení. Včera přišel a hlásil: „Nesu Ti čtyři pozdravy“ a už jmenoval. Teď už to byly jen ty pozdravy, ale začátkem týdne musel i objasňovat, co se to děje, že jde sám. My totiž všude chodíme už třicet let jenom spolu! Předtím jsem si toho v manželství moc neužila, bylo mi to vzácné, když manžel mne všude doprovázel a tak to už zůstalo. Proto jsou na nás všichni zvyklí, že chodíme spolu a jak jde jeden sám, hned se ptají co se děje. Funguje to tak dokonce i v některých obchodech.
Tak teď už jenom doufám, že bude zase vše „ve starých kolejích“, my budeme zase fit a budeme se na ten svět jenom usmívat! A na důkaz toho mohu oznámit, že právě teď zase vyšlo sluníčko! Tak přeji všem sluníčkový den!