Dnes myslím od rána na maminku, protože jela po téměř dvou měsících zase zpět domů – tedy do bytu, co má u brášky. Od začátku prosince byla v Brně u sestry a vím, že se jí tam moc líbilo, sestra se o ni vzorně starala, jak už jsem ostatně psala a také byla ráda, že se má doma o koho starat.
Ano, před chvilkou jsem s ní domluvila, byla spokojená, sestra se synovcem už jeli zpět domů do Brna a ona se tam mazlí s kočičkou a má na stole ještě od Vánoc stromeček a dárky od brášky a jeho rodiny.
To mně připomnělo, že tam taky budu muset brzy zajet a předat jí dodatečně ještě dárky od nás a jejich vnoučat, tedy mých dětí.
No a jak tak vzpomínám, tak jsem si našla na jednom webu fotku, která je stará 63 let a fotografoval ji můj tatínek, který byl povoláním fotograf a já podotýkám, ne ledajaký, ale výborný!
Mlýnský náhon 1948 Fotil hrušovanský fotograf Štauder v roce 1948
Popisek, který byl pod fotkou jsem okopírovala, aby bylo vidět, že je to opravdu tak. No a na té fotce je vidět, že i v roce 1948 byla krásná zima, že?
Ještě mi nedá, abych zde nedoplnila jeden citát, který jsem dnes vyčetla v jednom magazínu a který se mi moc líbí.
„Stáří se nevysmívej – vždyť k němu směřuješ“ (napsal Menandros z Athén již 300 let př. n. l.)
A ještě něco, co jsem se dozvěděla až nyní :
Seniory z psychologického hlediska rozlišujeme dle věku :
60 – 74 let – počínající stáří = mladí senioři
75 – 89 let – vlastní stáří = staří senioři
90 let a více – dlouhověkost = velmi staří senioři
Potěšilo mne, že patřím zatím mezi mladé seniory, to zas není tak špatné!