Hned na úvod musím podotknout, že za to nemůže BUDULÍNEK, ale moje maminka. V době, když ještě byly děti malé a moje maminka – tedy jejich babička bydlela na Moravě, jezdívaly tam každý rok aspoň na část prázdnin. Když si to promítnu, jak to tenkrát měla všechno složité – chodila do práce na směny, v bytě nebyla koupelna, ani tekoucí voda, ta byla jen na chodbě, měli kousek „svého“ pole, ale malý jen 20 arů, kde mimo ovocných stromů pěstovali i zeleninu, ještě dnes ji obdivuji a hluboce se před ní skláním. Mívala tam najednou hned tři vnoučata, ty moje dvě děti a sestry syna. No a také jim vařila a pekla pomyšlení. Pamatuji se, když upekla kynutý koláč s meruňkami na celý plech, děti chodily a chodily tak dlouho, až nebylo nic a musela další den udělat nové.
Kvůli čemu jsem ale oslovila BUDULÍNKA? Babička dětem dělávala v létě vždy výbornou zeleninovou polévku! Domácí zelenina ze zahrádky a domácí čerstvě utržený hrášek – to bývala dobrota! A protože si tuto polévku zamilovaly od raného mládí, říkalo se hráškům budulínci. Proto se tak také pojmenovala polévka – „budulínková“. Ale proč o tom píši po tolika letech? Protože nevím kdy mne také napadlo, že tuto polévku uvařím, asi jsem se docela trefila dětem do chuti, asi skoro nebo úplně jako babička, to přesně nevím, ale jisté je, že tuto polévku vařím dodnes „na zakázku“ a za odměnu. Syn, kterému bude už brzy ….. no dost, ji přímo miluje. Dokonce mi posledně řekl, abych mu ji přivezla na Štědrý večer, až tam pojedeme! Tak to nebylo schváleno a proto vlastně už dnes dostal první vánoční dárek. Tuto budulínkovou polévku si odvezl už dnes! Určitě si na ní zase pochutná jako vždy!
No a já vařím vždy ráda pro někoho, komu moje jídlo chutná a často se k němu vrací! Tak tedy, maminko, díky! Asi jsi mne to dobře naučila.