DÍKY, PANE EINSTEINE

Teorie relativity, to byla tedy fakt parádní trefa, protože čím víc jsem starší, tím víc si uvědomuji, že ČAS JE OPRAVDU RELATIVNÍ.
Už jsem tady na blogu zmiňovala, že bydlím v tomto našem bytě 48 let. A přesně tak dlouho znám jednu naši sousedku, která tu také bydlí tak dlouho. Tenkrát, když jsem se sem přistěhovala, měla jsem dvouměsíční miminko a ona měla už pro mne (relativně) velké děti. Starší dceři bylo tenkrát devět let. Sousedka je o osm let starší než já. Ne, nebojte se, nebudu psát slovní úlohu, kde byste měli řešit jak je starý její mladší syn. Chci je říct, že asi před půl rokem jsem se potkala s tou její dcerou a ona mi sdělila, že už jde do důchodu.
„No tak co, teď už jsme obě důchodkyně, máme k sobě blíž, tak si přece nebudeme vykat, ne?“
Tak jsme si potykaly, smazaly jsme to uctivé „dobrý den“ a hotovo. A dnes? Šla jsem něco vyřídit sousedce, tedy její mamince a slovo dalo slovo a zase pro změnu my dvě jsme rázem smazaly těch osm let mezi námi a také si už tykáme.
Tady je jasně vidět, jak vnímáme ty roky jinak, čím jsme starší! Tak teď jenom nevím, jestli je to dobře nebo špatně?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *