Čas utíká jako voda a už máme rok 2007. V únoru tohoto roku měla vnučka svůj maturitní ples, kterého jsme se ale, bohužel, s manželem nezúčastnili. Znamenalo by to pro nás jízdu tramvají, auto syna bylo plně obsazeno a ples byl mimo naše město, navíc jsme se moc dobře necítili. I když mě to moc mrzí, ale přežili jsme to a mám aspoň na památku krásné fotky.
Tady je při tanci s tatínkem – mým synem.
Tady je naše maturantka se svým mladším bráškou (teď už je ta výška podstatně jiná) a se svou sestřenicí, se kterou se mají moc rády.
Nesmím zapomenout jeden unikát. Už jsem si myslela, že mě budou ukazovat jako exota, ale naštěstí ne. Konečně mi náš „pan domácí“ po 45 letech nechal vyměnit vanu v koupelně! No, myslím, kdybych byla jiné barvy pleti, tak bych měla už tak minimálně pátou, ale když se člověk stará a nic neničí….., ale nic nevydrží věčně.
Také další zvláštnost připadla na tento rok! Konečně nám „přiklepli“ komplexní lázně! A pro oba! Ale nutno s dnešní zkušeností dodat, že od té doby nic. Ani ťuk! Teď prý se dávají lázně jen po operaci, no co naděláme, musíme vystačit s léky na bolest, právě teď, když píši tyto vzpomínky, tak manžel jeden takový vzal a musel si lehnout do postele, jak je mu zle, ale co, to nikoho nezajímá, protože to ke stáří asi patří.
Tak jsme tedy byli v lázních, pro změnu opět v Jáchymově, protože jinde by nám prý už lázně ani nezabraly.
Parky jsou kromě LD jediné to krásné na tomto městě.
Dovolená u moře se už nekonala, odjel sám syn s rodinou a svými známými auty, ale abych pravdu řekla, vůbec nebyli spokojení se službami cestovky a ještě navíc jim tam onemocněl můj vnuk, takže odjeli ještě dřív domů.
Ještě jedna hodně důležitá událost pro mne byla tento rok v červenci. Konečně mám můj PC připojený na internet! Už jsem mohla zjišťovat, co je kde nového, připojit se s dětmi i vnoučaty na ICQ a komunikovat se všemi! Paráda!
Na kratičkou dovolenou jsme si s manželem zajeli zase do Prahy do našeho oblíbeného hotelu a krátce nato jsme odjeli zase s celou rodinou na dovolenou – ne sice do ciziny, ale tady u nás v Čechách – na chalupu, kde jsme bydleli všichni pod jednou střechou. Bylo to tam fajn, chodili jsme po okolí, jezdili na výlety a také mne dcera zavezla k mé bývalé sousedce a kamarádce, se kterou jsme se neviděly mooooooc roků.
Na chalupě se krásně opékaly buřtíky!
A také se tam koncertovalo! Za doprovodu kytary, na kterou hrají všichni tři, si moje děti také zazpívaly. Zleva dcera, syn a snacha.
Také je vidět, že jsme jezdili na výlety. Tady jsme při čekání na lanovku v ZOO Praha.
A tady jsem s mou bývalou sousedkou a kamarádkou, která je už, bohužel, na vozíku.
Nevím, jestli jsem se o tom už zmínila, ale můj vnuk Luky byl už léta „blázen“ do fotbalu a také se ho snažil hrát. Byl pro tento sport opravdu zapálený, ale osud to viděl jinak. Zkrátka hned na začátku školního roku rána a vnuk měl při faulu na dvakrát zlomený kotník, museli mu tam ty jeho kosti pod narkózou narovnat, musel mít chudinka velké bolesti, ležet pár dní v nemocnici a pak chodit dost dlouho o berlích. Byl ale šikovný, naučil se to dobře a hned, ale s fotbalem byl už konec. O to víc se asi vrhl na ten bowling, který hraje dodnes a moc dobře. Asi to tak mělo být.
V listopadu oslavil můj manžel 75 let, dali jsme si všichni „Hujerovic“ společně dobrý oběd v restauraci a slíbili si při příštím jubileu další.
Krátce před Vánocemi jsem dostala ještě jednu smutnou zprávu, že mi zemřela po dlouhé nemoci moje předposlední tetička z Brna, kterou jsem měla moc ráda a která také neměla ten život vůbec jednoduchý.