Vrátila jsem se dnes v poledne zase od mé maminky. Už jsem zde psala, jaké špatné spojení mám k mamince, jede mi tam odpoledne bus jedině v pátek, jinak ráno po páté hodině, což je na návštěvu dost brzy a navíc další spojení až do příslušné vesnice nejede. Tak jsem tedy naplánovala cestu na pátek odpoledne v 15 hod., víc jak půl hodiny jsem měla čas na přestup z Kralovic dál a u maminky jsem se objednala krátce před šestou. Bylo pár minut před 13. hodinou a zazvonila sousedka, jestli bych mohla na chvilku k nim, že by něco potřebovala. Čas jsem měla, tak jsem šla. Občas jí vypomáhám s takovými menšími opravami (zkracování kalhot, šití záclon atp.) a její manžel potřeboval zkrátit montérky. Není to práce na dlouho, ale přesto bych to hned nestihla, proto jsem se omlouvala s tím, že jedu za maminkou a tedy práci odvedu až tento týden. A sousedka ihned bezprostředně zareagovala. Mají chalupu přibližně stejným směrem, jen v určitém bodě se cesta rozděluje a tudíž – zajížďka. Její manžel měl za chvíli odjíždět na chalupu, slovo dalo slovo, soused byl okamžitě ochotný, že mě zaveze až do vesnice, kde maminka bydlí, že ho nějakých 20 km nezabije. No, myslím, že to bylo trochu víc, přesto si nechtěl ode mne vzít ani ty peníze, které bych zaplatila za autobus, na který bych ještě musela cestovat půl hodiny tramvají! V klídku a úsměvem mě dovezl na určené místo a ještě připomněl, že kdybych potřebovala odvézt zpět, že telefon na něj mám, stačí zavolat! Tak tomu říkám SPRÁVNÉ SOUSEDSKÉ VZTAHY! Byla jsem mu moc vděčná nejen já, ale i moje maminka, byla jsem s ní o 3 hodiny víc, než kdybych jela jak jsem chtěla. Takže moji milí sousedé, ještě jednou moc díky a slibuji, že kdykoliv budu moci, tak vám cokoliv promptně opravím, vše na co budu stačit.
No a zpátky? Zpět jsem měla objednaného syna, konec konců také jednou za čas rád uvidí babičku a ona jeho. Takže výlet byl v pohodě!