V roce 2001 se staly ale také méně příjemné věci než naše cestování v naší republice nebo v cizině. Tento rok byla téměř ve stejnou dobu na operaci moje maminka – dávali jí k srdíčku kardiostimulátor, aby mohla vůbec žít a dcera se musela podrobit také operaci. Moc mě to tenkrát všechno vzalo. Jsem totiž, jak já o sobě tvrdím (a myslím, že nejen já) takový pohodář, ale když je nemocný někdo z rodiny, ano, to nesu hodně těžce. To přímo trpím a nejraději bych to všechno vzala na sebe, ale to bohužel nejde. Naštěstí to všechno dopadlo dobře a mně spadl veliký kámen ze srdce.
V dalším roce, tedy v roce 2002 jsme se ještě opravdu naposledy zúčastnili poznávacího zájezdu – tedy naše čtyřka – já s manželem, vnučka a její druhá babička. Bylo to do Paříže, no to jsme neodolali, ale bylo to opravdu naposledy, pak už moje páteř opravdu stávkovala. Sice jsem trpěla při tom běhání po památkách, ale stálo to za to. Byli jsme samozřejmě u Eiffelovky, lodí jsme pluli po řece Seině
Foto jsem nazvala – DVĚ BABKY S VNUČKOU
také jsme se vyfotili u VÍTĚZNÉHO OBLOUKU
prošli jsme se po známé ulici Champs Elisees, po největším náměstí v Paříži – Náměstí Svornosti, kde jsme si vyfotili vysoký OBELISK a samozřejmě jsme se také byli podívat Louvru.
Vchod pyramidou je vidět za manželem
Byli jsme se podívat i na „BŘICHO PAŘÍŽE“ – Lahel – bývalá jatka, mimochodem moc zajímavé!
Když jsme byli ve Versailles,
tak je vidět, že zrovna pršelo a ne málo, když už si můj muž vzal deštník, ale na kráse tamějších zahrad déšť neubral.
V zahradách jsme si prohlédli VELKÝ I MALÝ TRIANON, také zvláštní stavby a tady
tohle foto snad nemusím ani popisovat, také u tohoto obrazu byla v Louvru největší tlačenice!
Chrám SACRE COEUR byla naše další zastávka
a také jsme navštívili moderní čtvrt v Paříži – LA DÉFENSE , katedrálu NOTRE DAME a poslední den večer jsme skončili zmrzlí a mokří v jedné hospůdce na kávě za 2 eura. Bylo to totiž v první dekádě května a moc teplo tedy nebylo.
A protože jsme se chtěli také trochu ohřát, tak jsme si zase jako správná Hujerovic rodinka zajeli všichni do Itálie k moři.
Takhle jsme vypadali ráno po noci strávené v autobuse. Šlo to, ne?
Tak to obědvá dcera s dětmi v našem společném apartmánu – špenát, bramborový knedlík a uzené maso. No na to, že jsme si vařili sami, bezvadné, ne? V mrazícím boxu to přestálo cestu tam a to bylo dobře. Všem jistě chutnalo.
Pravidelné večerní vycházky po večeři a to byla denně nezbytná jejich opravdu jedinečná a výborná zmrzlina. Dávali jsme si ji všichni!
A tady nám bylo dobře všem – tedy já s manželem a vnoučátky!