Hned na začátku musím přiznat, že jsem úplný laik, co se týče drog. Nikdy jsem je ani nezkoušela, no jak bych také mohla, naše generace o nich neměla ani páry, ale přesto bych to určitě ještě stihla. Můj osobní názor je ten, že jsou to, tedy většinou mladí lidé, kteří zbytečně hazardují se životem a začali buďto z blbosti nebo z nudy, nevím. Zkusit a brát, v tom je veliký rozdíl. A až je pak pozdě, těžko se z toho dostávají ven.
Myslím si, že podobné je to s alkoholem a s kouřením. Také je to návykové a také to hodně škodí. Je opravdu těžké včas si říci DOST a přestat. Já pocházím původně z Jižní Moravy, vínko jsem měla vždy ráda (už ale říkám, že mám své vypito, i když občas…. maloučko), ale myslím, že v 99 % jsem si uměla říct, že mi to stačí. Všimněte si, že ze sebe nedělám svatouška. A také se přiznám, že jsem kdysi kouřila. Naučil mne to můj první manžel v šedesátých letech, tenkrát to bylo moderní a prý se mu to líbí. Vždy jsem ale přestala, když jsem byla těhotná, ale jakmile jsem přestala kojit, šup, a už jsem vesele pokračovala dál. Až jednou jsem si řekla: STOP, už toho mám dost, byla jsem překouřená a možná trošku i přepitá a „zapíchla“ jsem to najednou. No a už je to 25 let, a jak je vidět, jde to. Chce to opravdu pevnou vůli a té já měla tolik, že jsem odnaučila i mého manžela. Tak dlouho jsem mu do toho „kecala“, až toho měl dost a také přestal. Dodnes je mi za to vděčný.
Proto jsem pro STOP DROGÁM, vždyť život je tak krásný! Umět se radovat z každého dne, z každé maličkosti, to je přece hezké!