Ano, když se zamyslím, tak je to tak, že i to zdraví je relativní. I když se většina z nás narodí jako zdravý člověk, málokdo jako zdravý zemře. Asi je to normální, i věci se časem opotřebují, natož tak složitý „mechanismus“ jako je člověk. Je už další otázka, na kolik si každý toho svého zdravíčka váží. Když vidím, jak riskují řidiči na silnicích, jak doslova hazardují se svým zdravím „závislí“, a to nemyslím jen drogově závislé, ale i kuřáky a alkoholiky, tak je mi to opravdu líto. Co to potom stojí pěněz, času a hlavně námahy, aby se takový jedinec dal zase do pořádku, aspoň částečně. Tak si myslím, že bychom si měli své zdravíčko opatrovat, dokud ho máme. A když pak už není, nedá se nic dělat, protože to bylo moc hezky řečeno v tom krásném českém filmu, že „člověk má jít do hrobu zhuntovaný“ a asi to tak je. A taky by měl být člověk soudný a uvažovat, na co má a na co nemá. Já například nemám už na to, abych jezdila jako dřív k moři ( i když jen do Itálie) autobusem, protože jsem tam tím, že jsem s mou poškozenou páteří nemohla skoro nic, zaměstnala spoustu lidí a celou naši rodinu a to nemluvím o tom, co jsem zkusila. Takže všichni opatrně a a buďme fit!