VŠEHOCHUŤ

JEŠTĚ O BOWLINGU

Slíbila jsem v posledním mém příspěvku, že napíši, jak dopadli naši „kluci“ ve hře o zájezd na Floridu. Tedy stručně : nejedou, ale umístění nebylo vůbec špatné, naopak. Oba postoupili do semifinále, Luky dokonce do finále. Syn skončil tedy na CHZECH MASTERS 2010 ve své kategorii na 4. místě a vnuk v té své na 2. místě, což je myslím parádní. Hráli tedy v sobotu i v neděli a to v neděli stihli ještě jejich „klubovní“ turnaj v Litvínově, kde vyhráli!

Lukáš vyhrál v kategorii K3 a jako rodina – otec a syn – také vítězství! No, obdivuji hlavně vnuka, jak při té své tělesné konstituci dokáže tou těžkou koulí tak dlouho a mistrně „vrhat“!

Tak tady je fotka z Litvínova aspoň s Lukášem. (Ten úplně vlevo, já vím, že už víte, ale co kdyby)

Hned další den – tedy v pondělí ddne 1.2 se uskutečnil první turnaj třetího ročníku o „krále“ Benediktu, kterého se zúčastnilo 21 hráčů.
Čtvrtfinále vyhrál perfektně hrající Láďa Homola a postoupil do finále.
Ve finále se přestalo dařit do té doby perfektně hrajícímu Láďovi Homolovi, a tak se musel spokojit s třetím místem. To je jen „výcuc“ toho, co se psalo na webu. Lukymu se moc nevedlo.

Takže ten, který se jen „decentně“ usmívá, je ON, můj syn, tedy oběma zase gratuluji! Fotka byla na webu pojmenována „Veselý král Benediktu“.

MOJE MAMINKA

Ještě jednou se také vrátím k mé nemocné mamince. Pořád je, už dnes desátý den, v nemocnici v Plzni na interně a stále nemohou přijít na to, proč nemá stále chuť k jídlu, nemusela by vůbec jíst! Nutno ale dodat, že se doktoři opravdu snaží, maminka absolvuje všechna možná vyšetření, což je určitě hodně zlé na psychiku v těchto letech, protože už já říkám, že taky nemusím všechno vědět, že? Ale ta hrůza, co jsme prožívali všichni po zjištění, že mamince něco našli v žaludku, už naštěstí přešla, protože tu hroznou nemoc, kterou já ani nevyslovuji, vyloučili. Díky moc! Maminko, musíš vydržet, říkali že Tě dřív domů nepustí, dokud na to nepřijdou a my všichni držíme pěsti!

VZDÁLENĚJŠÍ PŘÍBUZNÍ

Přemýšlela jsem, jak se oficiálně nazývá tento náš rodinný vztah. Tedy : dcera mého bratrance a její děti. Já jí říkám také sestřenice a její děti mi říkají teto. Máme k sobě na kilometry hodně daleko, ale jinak jsme v kontaktu přes internet téměř denně, tedy o moc častěji než třeba já se svým bratrem. Jsou to hodná a pracovitá děvčata, všechny tři! I když jsme se v životě viděly asi 2 – 3 x, cítíme spolu i na dálku a dovoluji si tvrdit, že se máme rády. A protože jsem si nedávno stáhla jejich aktuální fotografie, tak je taky jako rodinu musím vložit na svůj blog :

To je tedy ta moje sestřenice Marta, která je sice o rok mladší než moje dcera, ale to je jedno, ne? Je tady se svým přítelem a vypadají opravdu šťastně a spokojeně.

A to jsou její děvčata. Zleva mladší Janinka a starší Peťula. Ta už má také svou lásku. Tak tedy všem také do života jen to hezké, špatného si už užily dost! Tak vzhůru do budoucnosti!