Tak už je to zase tady! Prázdniny končí a nastanou školákům povinnosti! Vždy, když má jmeniny můj manžel (pro neznalé = Otakar, bylo to včera), tak vím, že je konec prázdnin za dveřmi! No a děti s vnoučátky se sejdou u nás (Hujerovic rodina nezklame) až v neděli, protože ještě jsou ve větší míře na cestách, tak to už pak bude opravdu těsné!
Mám pořád sama o sobě takový pocit, že jsem až přehnaně starostlivá a myslím na všechny tak, že je jim to možná někdy až nepříjemné. Ale nemohu za to a už jsem si stokrát říkala, že počkám, až se mi ozvou mí drazí a přátelé napřed sami, ale pak to zase nevydržím. Třeba včera mě dost mrzelo, že si na manžela nevzpomněla celá rodina, i když na mne taky někdy zapomněli (tedy bratr a sestra, děti ty nikdy!), ale asi to u sebe tak moc neberu. Taky mám vždy starost, jako třeba teď, že se mi nehlásí sestřenice nebo bratranci, se kterými jsem ve spojení přes PC, ale proč já? Jsem z těch všech jmenovaných nejstarší, tak co? Nebo, že by to bylo právě tím? Moje dvě nejlepší přítelkyně mi taky slíbily, že se ozvou brzy (aspoň během prázdnin) a nic. Ale tentokrát už opravdu vydržím! Snad také dokáži držet slovo sama sobě, ne? Uvidíme, dám vědět.
Tak, školáci, všichni, ne jen ti „naši“, přeji vám všem úspěšný a krásný školní rok!