Jak už jsem nedávno psala, měla jsem problémy s tím, abych se dostala „na skok“ k mamince do Hodyně hlavně v době, kdy tam přijela moje sestra z Brna, abychom se také občas viděly a také aby nás, všechny tři děti, měla maminka zase jednou chvilku všechny kolem sebe.
Jela jsem tedy v neděli odpoledne. Cestou tramvají do Mostu (doprovázel mě manžel) bylo úmorné vedro, že jsme mysleli, že padneme a já si říkala, jaká to bude hrozná cesta. Dobře to dopadlo, bus byl klimatizovaný, po cestě nás překvapila bouřka a pořádný liják, chvilkami zase bylo sluníčko, ale po příjezdu do Kralovic, kde na mne čekal bratr se znovu dost rozpršelo. No ale deštník to jistil, bráška byl na místě, doma mě čekala moje sestřička s naší maminkou, všichni jsme byli spokojení. No a protože moje sestřička je mladší než já, ale co hlavní, proti mně je ve výborné kondici a zdravá (nechci to zakřiknout), tak tam měla hlavní slovo, hlavně co se týče práce. Mně toho nebylo mnoho dovoleno, mamince vůbec nic, bráška i švagrová přicházeli „na pokec“, také přinesli vždy ochutnat to, co „ukuchtili“ k večeři, prostě paráda. Jen venku to počasí nic moc, ale to nevadí, přijela jsem za rodinou a ne se někde vykoupat. Tak jsem si odpočinula, ale krásně, uprostřed mé původní rodiny, i když na druhou stranu jsem zase měla starost o manžela a „marodku“, kterou jsem zanechala doma (myslím vnučky). Vše ale dobře dopadlo a já si jen přeji, abych mohla tyto krásné odpočinkové dny ve společnosti těchto mých drahých ještě brzy opakovat! Díky za každé nové ráno, ano to je pro věk naší maminky a koneckonců i pro nás, důchodce, moooooooooc velká pravda!