Včera ani předvčerem jsem moc na blogu nebyla. A proč se budu snažit vysvětlit.
Středa:
Odpoledne někdo zazvonil a zaklepal, skoro tak, jak to dělává syn, tak jsem se rozběhla otevřít. Kolikrát já si od té doby vynadala, to vím jenom já. Za dveřmi stál mladý muž a věřte nebo ne, už ani nevím, jak začal. Nedal se odbýt, jenom jestli mu mohu říci to či ono o odběru energií, řekla jsem, že nechci nic měnit, ale on mi změnu nenabízel, jen prý slevu. Pak chtěl vidět nějaké faktury, pak se pozval dál a já, BLBKA, ač nerada, tak jsem ho pustila do kuchyně. Manžel stál za dveřmi a ptal se mne, o co jde. Jen jsem prohodila, že o slevu a on nic neříkal. Ale měla jsem být ve střehu, už když jsem viděla manželův pohled. Nevěstil nic dobrého. Ten mladík mi vysvětlil odkud je, ukázal mi občanku, představil se a říkal, že budeme mít levnější energie. Nevím, proč jsem ho nevyhodila aspoň potom, ale když pak začal vypisovat nějaké papíry, to se mi taky nelíbilo, ale už mi bylo blbé ho vyhodit. Protože jsou energie i SIPO psány na manžela, volali jsme ho, aby šel papíry podepsat. TO JSME SI DALI! Vykřikoval něco v tom smyslu, že je to samý podvodník a že žádné papíry podepisovat nebude. Za žádnou cenu. Myslela jsem, že pán odejde, ale on ne. Tak prý abych to podepsala já. Manžel byl rozčilený, ale proč tedy do toho nevstoupil hned, to tedy nevím. Chlápek byl sice slušný, ale šel mi na nervy, jak mu všechno trvalo, evidentně v těch papírech moc zběhlý nebyl a dokonce mi řekl, jestli mu nemohu dát papírový kapesník, začal posmrkávat, ale já jsem řekla, že je nekupuji – což je pravda, tak nechutně popotahoval. Pak při odchodu ještě prohlásil, že není žádný zloděj a nemusí mu nikdo nadávat. Na něj manžel nic konktrétně neříkal, ale já byla ráda, že odešel.
Pak mi to nedalo a napsala jsem na webovou adresu, kterou mi řekl, a naštěstí platila, že chci od smlouvy odstoupit a že manžel odmítl podepsat.
Okamžitě další den mi přišla odpověď, že to prošetří a podají mi zprávu. Tak pak řeknu. A teď mne můžete kamenovat. Dobře mi tak.
Ten večer ale s tou mou nervozitou neměl být konec. V předvečer mi volala sestra, že mamince není dobře, když jí volala, tak to bylo zlé a maminka nechtěla nikoho volat, čekala, až přijde domů bratr a švagrová z práce. Ještě jsme s ní mluvili jednou večer, ležela, ale tvrdila, že je to trochu lepší.
Čtvrtek : Snad ani nemusím zdůrazňovat, že jsem měla hodně špatné spaní a dopoledne v obvyklý čas, kdy mamince volám, jsem to zkoušela zase. Mobil dlouho vyzváněl, ale bohužel. Tak jsem to zkusila za chvilku a pak se nějak zmateně ozvala maminka, sotva mluvila, bylo jasné, že to není vůbec dobré, že je v nemocnici. Nemohla ani chodit, ani moc mluvit, říkala, že si vypne mobil, aby se jí nevybil, a zapne ho odpoledne po třetí hodině. Kdepak! Zkoušely jsme jí se sestrou volat, ale nic. Mezitím mi švagrová na Skype vylíčila, jak to bylo ráno s maminkou, jak jí volali sanitku. Dala mi také číslo do nemocnice, kam jsem zkoušela k večeru volat, abych se jen zeptala, jestli je maminka jakž takž v pořádku, že se jí nemůžeme dovolat. Bohužel, nic. Prý mohou dát informace jen synovi, tedy mému bratrovi, že mám přijet. Nebrala ani moji připomínku, že to mám z Litvínova do Plzně trošku z ruky a nemáme čím.
Teď musím doufat, že bude jenom líp. Maminka se mi nakonec chudinka ozvala dnes kolem poledne sama, ale dojem z rozhovoru nebyl moc valný. Taky mi řekla, že včera nejen, že nedostala žádné svoje léky a nic k jídlu, ale ani trošku napít. To muselo být další utrpení, tak jí držíme palečky, aby bylo ještě na nějaký čas aspoň trošku líp.
Tímto se tedy všem omlouvám, vaše blogy si určitě pročtu brzy. Přeji krásný den!